Každý den nás ovlivňuje spousta okolností, lidí a situací. Někdy si připadáme jako ve větru, když si vyslechneme kamarády, blízké, rodiče, učitele. Každý vidí naši situaci ze svého úhlu pohledu. Sto lidí, sto chutí. Ano, může být užitečné jít na kafe s kamarádkou, probrat věci, které nás tíží, vyslechnout si rady a nápady okolí. Když mluvíme o tom, co nás trápí, třídíme si myšlenky. A sdílená starost, poloviční starost. Co však je to, co skutečně chci právě já? A jak to v záplavě rad a doporučení blízkých poznat?
Koučink vychází z předpokladu, že skutečné řešení, kterou cestou se na životní křižovatce vydat, je v každém z nás. Důvěra v sebe sama, uvědomění si svého potenciálu a přijetí odpovědnosti za svůj život jsou klíčem k úspěchu. Průvodcem na cestách a křižovatkách nám může být kromě přátel a rodiny někdo zvenčí. Kouč jde prostě kus cesty s námi a pokládá nám otázky, které nám mohou pomoci vykročit tím pro nás správným směrem.
Ve své praxi jsem se setkala s klientkou, studentkou maturitního ročníku gymnázia, která stála před volbou mezi právnickou fakultou a AMU. Na jednom z našich sezení se pokusila zapojit svou fantazii a přenesla se o pět let do budoucnosti, aby si představila, jak bude její život vypadat, až vystuduje práva, a poté se pokusila o totéž jako pomyslná absolventka AMU.
Kde jste jako advokátka/herečka? Jak to tam vypadá?
Jak vypadá váš pracovní den jako pracovní den advokátky/herečky? Co budete dělat?
Jak se v tom cítíte?
Jak jste toho dosáhla, že jste se stala advokátkou/herečkou?
Jak vnímáte sebe na pozici advokátky/herečky? Jak byste se nazvala?
Co konkrétně klientce při našem setkání pomohlo?
Zastavení, oproštění od zvířených emocí a jejich převedení na fakta. Zvědomění, která z cest na její životní křižovatce s ní více souzní.
“Když půjdu na AMU, spadne za mě kámen. Budu mít pocit, že jsem svobodná, sama sebou.”
“Jak ještě se při té představě cítíte?”
“Bojím se, co tomu řeknou rodiče. Budou zklamaní.”
“Slyším tam, že se bojíte. Co byste s tím mohla udělat?”
“Jediná cesta, která mě napadá, je, že si musím s rodiči promluvit. A konečně jim to říct. Ano, to mi pomůže.”
Mnohdy nám rady blízkých pomohou. Ale nakonec jsme to my sami, kdo v sobě má to své řešení, tu svou cestu k cíli. A cesta k cíli bývá zpestřena překážkami. Klientku čeká rozhovor s rodiči o jejím dalším životním směřování. A také s rozhovorem, který klienta čeká, může kouč pomoci. Provede klienta rozhovorem “nanečisto”, takže klient získá větší jistotu, ujasní si, co chce v rozhovoru říci, bude se více soustředit na reakce druhé strany a rozhovor bude mít více pod kontrolou.
Na životní křižovatce se občas ocitne každý a kouč může být užitečným průvodcem. Ať se vám na vašich životních cestách daří!