Koučink, prosím, není ani terapie (léčení nemocného či náprava prouchaného) ani poradenství (ucelený či náhodný soubor “zaručených” rad a doporučení jak naložit se vaším životem) ani mentoring (někdo zajisté v dané věci zkušenější mi řekne, jak se na lopatu sedá) není to ani zázračná metoda pochopení fungování vesmíru či z generace na generace předávaného šamanského umění. Koučink je prostě konkrétní způsob práce s jednotlivcem či skupinou zaměřený na řešení složitých/zlomových situací, rozhodování a růst, kdy základem je využití aktuálních možností a zdrojů jednotlivce či skupiny!
Koučovací přístup můžeme vidět u manažerů, učitelů, trenérů, rodičů a dalších. Jsou to techniky, metody práce s druhými či přístup k nim, kdy věříme v druhého, jeho potenciál, schopnosti a dovednosti a snažíme se podněcovat jejich využití pro řešenísituace či rozvoj.
Role kouče je, tak jak se o ni snaží profesionální koučové, role partnerská (jsme na stejné úrovni, ne jen pro teď, ale jinak ti šéfuju a budeš mě poslouchat), expert na život, situaci či problém je sám koučovaný, kouč není odborník, kouč neradí, neporoučí, nemá skrytou agendu (zájem koučovaného udržet ve firmě, ve vzahu apod.). Kouč věří, že koučovaný je v pořádku (není nemocný ani porouchaný), má vše, co potřebuje pro vyřešení situace či pro vlastní růst. NIKDO, totiž neprošel vaši cestu ve vašich botách, takže vám nikdo 100% dobře neporadí! A to je to, proč taky vždy dost dobře nefungují dobře míněné rady od kamarádů či kamarádek (“nech ji být, nestojí ti za to!” nebo “musíš se mít víc ráda!“).
Proč teda chodit za koučem, když mi nic neporadí? Protože vás “donutí” dojít si k řešení sám, věnovat sám sobě čas a pozornost, uvážit všechna pro a proti, na nic nezapomenout, nelhát si do kapsy, rozhodnout se co opravdu chcete, co je pro vás opravdu důležité, co pro to chcete a můžete udělat, kdy to uděláte, jak to uděláte, kdo a co vám pomůže…. Kouč, dobrý kouč, ovládá techniky, kterými navodí tu správnou atmosféru, pomůže odhalit to podstatné, motivuje, zajímá se, ptá se správnými otázkami a ve správný čas, nastavuje zrcadlo tak, že to prostě funguje – vy to víte a cítíte!
A s čím za koučem (ne)chodit? Témata koučinku mohou být jak z osobního života, tak z pracovního (neshody ve vztazích, rozchod, změna a hledání práce, rozšíření kvalifikace, problémy s podřízenými, pocit beznaděje, hledání se, rozhodování apod.). Kouč by však měl odlišit témata, která jsou již hodná psychologa či psychiatra (např. deprese, panické stavy a úzkosti) a do takové práce se nepouštět, naopak přesměrovat k vhodnému odborníkovi.
Téma není vyčerpáno, snad je ale spolehlivě otevřeno… a možná zaselo i semínko přemýšlení o přínosu kouče pro vás či vaše blízké! 🙂
